15.6.2013 Kanálova stoka Holubice, motosraz
Konečně je tu skvělé počasí a my se pomalu sbíráme k odjezdu na tento důležitý motosraz. 18. ročník Kanálovy stoky je pro nás vlastně 16. vystoupením v Holubicích a na tuto akci se jako vždy těšíme. No a v tom je právě ten problém. Jako vždy nejdříve nabírám do auta Páju – dnes s ním jede náš kámoš Jarda a ten si nese jaksi s sebou kartón švédského piva. Takže i přes vyhlášenou prohibici si Pájka samozřejmě neodpustí pár chlazených plechovek a z útrob dodávky se ozývá zpočátku jen slastné mručení a zvuk mačkaných plechovek. Přijíždíme k základně a tady je připraven nejdůležitější člověk z našeho týmu – Šnek. Šnek je jednak skvělý řidič, ale taky dohlíží na správné sbalení a uložení aparatury. Vzápětí přichází taky Sifón a Mirčoun. Krásná sestava! Jedeme. Po cestě nás baví Sifón neuvěřitelnými historkami a z toho důvodu má taky druhou přezdívku – člen Horáckého divadla. Pochopitelně, kde budeme zastavovat, to je nejdůležitější otázka. Lépe řečeno, kde se budeme venčit. Kdo se nevyvenčil doma, tak má smůlu, jelikož zastavujeme až na pumpě v Rajhradu. Hoši si dělají krásné letní posezení, zapalují si čmudidla a rrozvalují se ve stínu buku, jako na dovolené. Tady na té zastávce jsem ochutnávám první plechovku Jardova švédského piva – 5,9 % a opravdu je dobré. Auto máme vyzdobené našimi plakáty – vzadu to ještě jde, protože tam je pod nápisem pouze internetová adresa, ovšem boční plakáty na oknech obsahují nepříliš slušné nápisy PIČOVOLE. Sprosťáci jedou. Naštěstí čím víc na zatmavená skla svítí, tím méně je nápis vidět. A jsme v Holubicích. Před areálem motosrazu stojí patrový autobus a z něj vylézá asi padesátka motorkářů z Německa. No a co, proč by motorkáři nemohli jezdit autobusem, že jo…? Mimochodem, jeden z těchto pánů mě odchytává po našem koncertě a ptá se, jestli bychom byli ochotní hrát na jejich motosrazu v Deutschlandu. To víš, že jo, tady máš kontakty a ozvi se. Tak a jsme přímo v ohni, zdravím se s mistrem zvuku Carlosem Vodičkou a s jeho kolegou a shodujeme se na tom, že to určitě musí hrát hodně silně a hodně čistě. Náš početný tým už tahá bedny na stage. Není to sranda, protože schody jsou vysoko a jako vždy pod ně hudebníci čůrají…..Pardon Pavlíku, omlouvám se a prohlašuji, že zpěvák z Kernu Pavel Vacek čůral kousek vedle schodů (na 2 kabely 380V JJ). Zvukovka. Savana si lebedí jaký má zvuk na kytaře a musím uznat, že má pravdu. Jak to, že mi blbne vysílačka, když na zkoušce šlapala perfektně? Takže se zase uvazuju na zatracenej kabel, co se mi pořád plete pod nohama! Také přichází další náš fotograf Vlastík Franta z Tišnova a vše dokumentuje. Jdeme na plac. Nahoře zvuk perfektní, venku prý špička! V půlce koncertu přibíhá jeden fanoušek a hází nám pod nohy šeřík. Moc dík, kytku nám za hraní ještě nikdo nedal, většinou se to dává popovým zpěvačkám! Šeřík jsem nabodl na maršála a pokračujeme v cirkusu. Až na jednu písničku jsme se svým výkonem spokojeni! Je třeba taky pochválit Pájku, který dnes tloukl opravdu na výbornou. Dobrému výkonu přičítám taky fakt, že jsme si dali pozor a před koncertem jsme konzumovali pouze lihuprosté nápoje. Nicméně pozorný Šnek přináší skvěle vychlazený Budvar přímo na stage a nezbývá než si řádně loknout. Toho taky využívá škodolibě Savana a stříká z huby vodu přímo do čerstvého piva. Na prudkém slunci to je opravdu fuška, ale my si to doslova užíváme. Premiéru má taky náš nový hudební nástroj – foukačka a podle ohlasů jsem to asi zahrál dobře…..? Taky si testujeme, jak zabírají nové fláky a co z repertoáru nenávratně vyhodíme. Koncert končíme novou skladbou Rock n´ Roll Dog, loučíme se a rychle, honem na pivo. Mezitím hodnotíme koncert se zvukařem a dovídáme se od něj, že aparát jel hodně nahlas! Tak to je skvělé a úžasné. Další dobré ohlasy na zvuk přinášejí lidé, co za náma chodí za stage, takže jsme velice spokojeni. Hoši balí aparaturu do dodávky a my pouštíme do šachty první kořalku. Kupodivu to není rum , ale vizour. No a pak už jaksi probíhá volná zábava, někteří jedinci lezou po stolech, jiní píšou na stoly fixou „ocelotpičovole“ a my jsme pomalu nabádáni naším andělem strážným Šnekem k odjezdu.Opravdu nádherná akce. Díky pořadatelům, zvukařům a všem, co na nás poslouchali !
Heinrich