REPORT 7.8.2021, Rot Kart Fest, Rapotín

Dnes vyjíždíme velmi brzo ráno. S tím samozřejmě vyvstávají další otázky, jako proč se jede tak brzo, kdy, jak proč a nač, kdo kde bude a kdo kde nebude čekat a tak dále. Na tyto všetečné otázky zásadně neodpovídám, protože je to marné a únavné a nechávám odpovědi na Šnekovi, který je vládcem vozidla. Ráno je jako vymalované, projíždíme na poslední zastávku, kde nastupuje Fofo. Ten usedá do auta, předává mi silně vychlazenou láhev myslivce a otevírá si bernarda. „Já ty snídaně nemám moc rád, já vlastně ani nesnídám, je to zdlouhavé a mě to nebaví si něco ráno připravovat. Takhle jenom otevřeš lahváč (tssssss) a dáváš si tekutou stravu. Jako kosmonaut. Je to jednoduché,“ hlásí Fofo hned po ránu a my ostatní mu dáváme za pravdu. Káca dnes z jistých důvodů nesedí u okna a popíjí svůj oblíbený veltlín. Jeníček dává kolovat ořechovku a já zůstávám u svého oblíbeného piva. Tak teď jsem nejistý  – klíčí ve mně podezření, že v autě nejede kapela, ale že jsem se ocitl omylem v pojízdném hostinci. Bernard, Smíchov, Veltlín, Ořechovka, Stará myslivecká a Čert! „Dneska je sedmýho, takže dvanáctýho je další várka ořechovky hotová,“ hlásí Jeníček a všichni v autě si začínají pomlaskávat. Budiž pochválen fantastický Jeníčkův ořechový likér. Po ránu pohladí, odpoledne nakopne.

Vzdálenost do Rapotína je asi tři sta kilometrů a dáváme ji vlastně na tři pumpy. Druhá pumpa je lehce konfliktní. Šnek si sedá ke stolu pod slunečník do stínu. Rodinka na výletě obsazuje vedlejší stůl, kde není slunečník. Šnek zve rodinku k našemu stolu do stínu, ale je odmítnut s tím, že prý kouříme. „Abyste se neposrali, tak seďte na slunku,“ slyším zprava. „Já přece nekouřím, to se jenom kouří ze mě,“ vyvrací argument Káca. A má pravdu – on za to přece nemůže, že se z něj samovolně kouří. Tak si to shrneme – Já jsem nekuřák, Šnek je nekuřák, Fore je nekuřák, Fofo je na záchodě a z Kácy se kouří. Kde je tady problém? Naštěstí tito citliví lidé s respirátory na loktech sedají do auta a odjíždějí do zdravějších krajů. Tam, kde se nekouří, kde nejsou bacily ani viry, kde je všechno čisté, vypulírované, vydezinfikované a zcela dokonalé. Šťastnou cestu! Voláme na tyto skvělé lidi, máváme jim posmrkanými kapesníky a Jeníček říká cosi, že je dojatý, slzí a tvrdí, že ho mrzí, že nemůže jet s nimi na jejich dezinfekční výlet a že musí jet s hašišáky na koncert.

Rapotín a parádní rekreační areál Losinka. Jsme na místě. Při vjezdu pro kapely stojí dvě zrzky a tváří se velmi přívětivě. I my si neodpustíme různé poznámky, jako „tady mají ale pěkný kočičky,“ „kde se tady vzaly takový koťátka,“ a tak dál.. Ještě předtím však dochází k malé kolizi. Slečna ze Slovenska vyjíždí zpoza backstage a i když na ni máváme, že má jet před nás, abychom se stočili doprava, ani se nehne. I hlídka u brány se jí snaží vysvětlit, že my se s velkým autem stočíme doprava a ona pak lehce doleva. Ó nikoliv, tato dáma se nehne z místa a radši nás nechá manévrovat s těžkým naloženým autem dopředu a dozadu a dopředu a doprava. „Pša krv! Ať ti mráz ……rozpáře jak pumpu,“ řve Šnek a my konečně vjíždíme za backstage. A jedeme parádně na čas, před námi bude hrát dívčí kapela Kapriola, ale ouvej – nefunguje jaksi kytarový aparát. Naštěstí zde máte, holky, ochotného Kácu, který bleskově vytlačil svého maršála s bedňáky na stage a už se může hrát. Festival je organizačně dokonalý, servis pro kapely za backstage je profesionální, veškerý personál, technici, bedňáci, jsou velmi ochotní a přívětiví. Gulášek chutný a pivečko studené. Po dlouhé cestě jsme tu jako v ráji. Náš set začíná před jednou hodinou, a to z toho důvodu, že večer hrajeme na další štaci – v Rouchovanech a musíme zvládnout odehrát a přejet včas. I přes tento brzký hrací čas je pod náma celkem plno a lidé s námi perfektně spolupracují. Délka koncertu je padesát minut, za tu dobu jsme v tom pařáku museli shodit aspoň dvě kila, ale pozoruji, že z naší strany i ze strany fanoušků je velká spokojenost. Také Jana přichází se sbaleným stánkem merše a hlásí, že má vyprodáno. Zmizelo 16 našich nových alb a v podstatě jsme skoro bez triček. To ale skvělé!! Odjezd se však zpožďuje, neboť fotografování s fanoušky zabírá další půlhodinu navíc, ale to nám nijak nevadí.

Odjíždíme z areálu, a hele – zrzky u brány se s náma chtějí líbat! Šnek dupe na brzdy : „Sakra, nemám to otočit zpátky?“

Zpáteční cesta je vlastně cestou na další koncert – do Rouchovan. Prošli jsme opět asi tři, čtyři pumpy, co však je pecka – nikde nikdo po nás nechtěl žádné roušky a nikdo nás za to nebuzeroval. Většina lidí na pumpách byla bez roušek a tak se nám trochu zdá, že se začínáme vracet pomalu do normálního stavu. Díky všem, co jste nám pomáhali v Rapotíně, díky pořadatelům Rot Kart Festu, zvláště Romanovi. Další naše činnost se objeví v reportu z Rouchovan.   Heinrich