30.8.2014 Oslavany, pivní slavnosti

Přípravy na odjezd do Oslavan jsou opravdu hrozné až příšerné! Máme sice naloženo, ale sbírám všechny jak houby v lese. První nastupuje Pájka s Jitkou. Vlastně ještě nenastupují, protože mě lákají ven. Vylez z auta. Nevylezu. Vylez z toho auta. Nevylezu. Až mi řeknete, co se mnou budete dělat. Nakonec vylejzám, jdu s nimi do garáže a pořád mi není jasný, co se bude dít… Třeba mě budou chtít v té garáži zavřít! Otevírají se vrata a já zírám na zbrusu nové bicí! Joo, tak to jooo, to je příjemné. Mapex nejvyšší řada, to bude hrát samo. Pájka testuje zvuk a zvědaví sousedé lezou ze všech koutů. Nic se neděje, my už jedeme. Na základně přibíráme Šneka, který je okamžitě usazen za volant, to aby nevyšel z cviku. K našemu příjemnému překvapení dnes jede i Robin, který vzdává díky počasí dovolenou v zahraničí. Po cestě nabíráme ještě Sifóna s jeho nezbytnými obloženými chleby. Minule měl houbové tousty, dnes jsou chleby obloženy vejci. To zase bude v autě vajíčkovej bordel. Konečně jedeme, nicméně po pár kilometrech zvoní telefon. Michal. Jsem na pumpě v Miličovicích a číhám buď na autobus nebo na vás. Tak číhej na nás, my si tě vyzvedneme. Mimochodem abych nezapomněl : Pájka při nástupu do auta přísahal, že dnes dá s pumpama pokoj a je vybaven jak se sluší a patří na hudebníka, který jede za prací. Takže první pumpa je jen nástupní stanice, zde se nic nekupuje a ani neodpočívá. Konečně Znojmo a pak nabíráme Pavouka. Ten stojí u baráku, kytaru na sobě a cvičí sóla. To je aspoň něco, tomu se říká odpovědnost! Hoši počůrali Pavoukovi plot a my jedeme dál. Ještě musíme nabrat Fofáče! Fofo čeká taky před barákem, takže teď už konečně jedeme směr Oslavany. Proplétáme se po okreskách a najednou ejhle – pumpa v Moravském Krumlově! Zastav Šneku, máme žízeň. Jelikož nás je v autě rovných 10, nevejdeme se ani k velkému stolu před pumpou. Rozhovor Sifóna s paní pumpařkou : Máte zapalovač? Máme, tady si vyberte. A můžete si je i osahat. Sifón nevnímá, tak mu připomínám : Paní říkala, že ji prý můžeš osahat! Paní se směje, my radši odcházíme ven. Nejlepší pohled je na Pájku, ten si lebedí venku za stolem, pokuřuje, popíjí pivo a vychutnává si klídek a pohodu. Kdyby Šnek nezavelel k odjezdu, tak tam sedí ještě dneska. Zezadu z trojky, kde sedí Robin, Sifón a spol. se ozývá provokativní cinkání prázdných lahví. Je mi to jasný, Robin zkouší moji výdrž a stále cinká. Tak se tedy konečně ozývám a pravím, že ty lahve budeme muset venku rozšlapat. Už jsem myslel, že to s tebou nic nedělá, praví Robin.Konečně dorážíme do Oslavan, koncert je na tamním zámku. Zámek tady je, ale kudy dovnitř? Ptám se pořadatele a ten hlásí, že bránou, jinak se na nádvoří vstoupit asi nedá. Přijíždíme přímo do areálu a tady už je asi 300 lidí, kteří se napájí desítkami druhů piv. Pavouk začíná mlaskat, a to znamená, že zřejmě taky ochutná. Stánek s nápisem Limonáda pro Pavouka míjí bez povšimnutí a jde si stoupnout do fronty na medovou jedenáctku. Na místě už je taky hodně známých, poznávám basáka z bývalé výborné kapely Fanatic, přichází Popánek, který je na domácí půdě, atd.Přijeli jsme akorát, protože před námi je pouze jedna kapela. Hoši staví aparaturu a bicí. Dnes jsou naše Sonory se dvěma šlapáky k vidění naposledy. Začínáme bez intra, zvukař nemá přehrávač na cd. To nevadí. Řežba začíná, ale zároveň pozoruji, že nad zámkem se stahují temné mraky. Při čtvrté písničce se spouští slejvák. Lidé se ukrývají kde se dá, my ani nevnímáme, že prší. Zvuk na pódiu je perfektní a všechno šlape jak má. Až k písničce Stará čůza. Tady je karambol a prasíme i další vál. Není to nic závažného, ale prasit by se to teda nemělo. Náš set končí a zde koukám, že končí i slejvák. Balíme a jde se na afterpárty. Tady se potkáváme s dalšími hudebníky a začíná Kalba jak řemen. No co, když už jsme na těch pivních slavnostech…..Borci se přesunují do lokálu, zde působím i já, ale pak chci jít zkouknout další kapelu a zjišťuju, že nemůžu najít ty správné dveře ven. Před chvilkou tady ty dveře byly a někdo ten východ asi zazdil nebo co. Dost srandy, jede se domů. Jenže to je taky legrace. Celé osazenstvo auta se přesunulo dozadu do trojky, kde probíhá za jízdy mejdan. Neustálý řehot nás provází celou cestu. Přijíždíme vrátit Michala jeho rodině. Michal vystupuje a praví, abychom počkali. Vrací se z domu a přináší sklenice se zelím! A Budvary. To máte na cestu, ten kousek to bez zelí přece nemůžete vydržet. Takže vzadu se žere zelí, zapíjí se Budvarem a Jitka komentuje : Vy budete smrdět jak kočičáky, to fakt nechci vidět. A já nechci vidět zítra ten strašlivý bordel, co v autě zůstane. Zelí, vajíčka, budvary, plechovky, sáčky papírové i celofánové, kousky okurek, občas i kost – zřejmě z pašíka nebo z kuřete… To ale neva, hlavně, když je večírek. Pojízdnému mejdanu velí dvě stěžejní postavy – Robin a Sifón, kteří se skvěle doplňují a vymýšlí kravinu za kravinou. To je smrtící kombinace. Konečně přistáváme a jsme doma. Později se dovídám, že zbytek cirkusu zůstává ještě hodinu sedět u Pájky v garáži a medituje. To je zhruba vše, na otázku Kolik tam bylo lidí jsem již odpověděl. Akci lze i s pojízdným cirkusem a pojízdným mejdanem hodnotit velmi kladně.   Heinrich