22.8. 2015 Bělotín fest, Bělotín, okr. Přerov

Tak si hezky pochvaluju, jak přesně vyjíždíme, jak jsou všichni připravení včas na stanovištích, ale všechny skvělé plány nám samozřejmě zhatili cestáři a jejich rozbombardované silnice, tisíce závor, semaforů a nekonečné kolony a zácpy. Kousek za Brnem hlásí Šnek, že se vydáme po staré na Vyškov, ale my jsme mávli rukou. Jeď po dálnici, to bude dobrý. Není to dobrý. Dostáváme se do zácpy a sedíme jak trubky v pětikilometrové koloně. Šnek stáčí okno a vyměňuje si názory na kretény, kteří za toto můžou s řidičem vedle stojícího kamiónu. Dovídáme se, že tento kamióňák je vlastně taky muzikant , ale jeho kapela prý už nefunguje. Nechtělo se jim cestovat z místa na místo. To nám se chce cestovat, protože máme pojízdný cirkus a ten cestovat prostě musí. Už se bojím podívat se na čas, protože o půl třetí máme být na místě a zvučit. Nadávky, které padají, jsou absolutně nepublikovatelné. Jenom Pavoukovi je to jedno : Klíííd, proč se nervujetéééé, však tam nějak dojedemeee. No jistě, my tam nějak dojedeme, ale vysvětlovat někomu proč jedeme pozdě, budu muset zase já. Konečně se ta zasraná kolona pohnula, Šnek zařazuje nejvyšší stupeň a my valíme s plynem na podlaze až do Bělotína. Je to malebná vesnička s krásným areálem a my brzdíme přímo za stage. Stíháme s půlhodinovým náskokem na zvučení. Pan zvukař při spatření naší výbavy hlásí, že se budeme muset trochu ztlumit, protože se mu tam cosi odráží od jakési zdi. Nám se nic neodráží, ale to nevadí, dbáme pokynů. Je to zde fakt úžasné, protože v každém stánku, co zde mají, se nachází pěkné prodavačky. Pěkné prodavačky piva, pěkné prodavačky rumu, pěkné prodavačky chipsů, pěkné prodavačky klobásek….Lidé už se pomalu valí dovnitř a hlásí nám, že se na nás těší. Začínáme přesně a vše funguje jak má. Pár průpovídek a máme fanoušky za bílého dne na place raz dva. Ti, co se skrývají před sluncem pod stany , nám po každém válu tleskají a zleva se ozývá hláška Pudeme na rum. A skutečně, rum se nese přímo na stage. To my konzumovat při koncertě nemůžeme, a zvlášť né v takovém teple, pravím a hážu do sebe jeden kalíšek, abych neurazil. Naštěstí je to těsně před koncem našeho setu. Pozoruji, že moje konzumace nechala na Pavoukovi značné psychické trauma a ten odchází ihned po našem vystoupení do výčepu a dává si asi zřejmě kofolu. Následuje odpolední afterpárty, kdy zaslouženě odpočíváme po celkem slušném výkonu. Získáváme zřejmě další fanoušky, protože přichází borec, který mi podává lahvičku ústní vody. To nemyslíš vážně, pravím. Ale myslím – a otevírá ústní vodu. Je v tom vole kávovej rum. Musel jsem to dát do téhle flašky, aby mi to na bráně nezabavili. Tak to je jiná, pánové, kávovej rum z flašky od ústní vody jsem ještě nepil…. Kromě nápojů si vychutnáváme ještě další kapely, z nichž je asi největší legrace s kapelou Penzistor, ale to se fakt musí vidět. Fesťáček už nabírá na dalších obrátkách a na obrátkách nabírá taky Pavouk. Leze do přistaveného plechového sudu na odpadky, stahuje kalhoty a ukazuje všem zadní část těla neboli holou prdel. To musíš vyfotit, praví. Já to tedy fotím, ale záběry okamžitě mažu, neboť se mi vůbec nelíbí. Kromě dalších legrácek stále sledujeme dění na stage, nicméně před Metalindou velí Šnek nástup do auta a odjezd. Je to přece jenom domů dost daleko. Proti tomu však protestuje již značně rozjetý Pavouk, který odmítá nastoupit. Tak ti dám ještě pět minut a pak tě tady nechám, můžeš jet pak třeba s Metalindou do Bratislavy ,vole. Cesta zpět probíhá bez kolon a podobných vychytávek a kromě Pavoukova neustálého brblání, že by se jako mělo někde zastavit a že má žízeň, vše probíhá v klidu. Zastavujeme na pumpě v Brně a ten, co chtěl nejvíc zastavit, spí. Předposlední zastávka je v baru U kolenatý báby. Po usazení koukáme, kdo se to kolem nás motá. Prapodivné stvoření s barevným kloboučkem, obrovskými brýlemi a foťáčkem. Nejdříve nevěřícně zírám a pak dostávám záchvat smíchu. Pán (nebo pánodáma…?) se s foťáčkem dává na ústup a našemu stolu se vyhýbá.

Celkově shrnuto : parádní fesťák !               Heinrich