Report 20.6.2015 Kanálova stoka, Holubice, motosraz

988586_471534519687366_4778066172638473933_n1

20.6.2015 Kanálova stoka, Holubice, motosraz

Už od rána prší a vzhledem k tomu, že jedeme na venkovní akci, se nám to počasí nějak nelíbí. Konečně si tam nahoře někdo dal říct a kolem poledne už je všechno jak má být. Nejdřív nabírám Pájku. Ten sice jako vždy vybíhá skoro okamžitě, ovšem když se ho ptám, proč je tak nalehko a nemá věci na prodej, tak se mě opět udiveně ptá, jestli ty trička fakt má vzít…? Nabírám Robina. Ten se loučí s celou rodinou a jak později poznáváme – má proč. Následuje Šnek a tomu rovnou uvolňuji místo u volantu a otevírám si jednoho pukavce z Robinových zásob. Vyrážíme a ještě ve Znojmě malá zastávka pro Radku a potom už očekávám prvního zájemce o zastavení na pumpě. Dnes se hoši s čůráním drží a dělají mi radost. Konečně jede pořádný soubor a né banda pochcanců. Naopak děvčata začínají kňourat pár kiláků za Znojmem a je třeba zastavit okamžitě u nějakého větrolamu. Kdybys to vydržela čtyři kilometry, mohlas čůrat kulturně na pumpě, pravím, a vcházím do nitra milované pumpy u Miroslavi. Hezky jsme se uvelebili na sluníčku před pumpou a lebedíme si. Všechny, kdo projíždějí kolem, kritizujeme a Milánek do nás pere svoje zážitky ze života. Náš lidový vypravěč není k zastavení. A jede se dál. No, vlastně popojíždíme dál, protože v Hustopečích je taky pumpa. Tady potkáváme zcela náhodně Kanála s Jitkou, kteří jedou taky za kulturou. Kam chlapci jedete? No, my jedeme na tvoji stoku, hahahahaha. Konečná, jsme na bráně motosrazu. Ježíšmarja, už jsou tady, spráskl ruce strážce brány a chce, abychom mu dali napít kořalky. Nemáme kořalku, takové věci my nevozíme a dokonce ani nepijeme! Na hlavní cestě ještě několikrát zastavujeme, protože všude je plno známých. Konečně jsme se uvelebili s autem vedle pódia a za chvíli přijíždí také Fofo s Pavoukem, takže jdeme na pivo. Času dost. Zdravím se s Kájou Vodičkou a jsem ubezpečen, že dnes bude super zvuk. Nazvučeno, nachystáno, jdeme na věc. Lítám po velkém pódiu jako střelený jelen a už je jasné, že zvuk je parádní. Taky nahoře vše hraje úplně skvěle. Dostáváme se do ráže a jak vidno i návštěvníci motosrazu se dobře baví. Nejdřív letí nahoru černá mikina. Zvedám ji a hážu zpátky, s tím, že příště by měli po nás spíš házet dámské kalhotky. Valíme další vál a já s hrůzou pozoruju, že v chumlu se borec svlíká, sundává si trenky a háže nám je pod nohy. Po písničce znovu upozorňuju, že tohle je sice lepší, ale pánské trenky nás tak nějak nezajímají. Šlape nám to skvěle a vyloženě si koncert vychutnáváme. Předposlední písnička a za námi přichází delegace pořadatelů v čele s Cecilem, předávají nám kytici květin a litr rumu. Za to, že jsme to prý s nimi vydrželi celých dvacet motosrazů. Děkujeme. Rozlévám rum a jdeme na poslední vál. Tak vlastně ne poslední, musíme přidat ještě jeden. Hodně dobrý koncert, asi se fakt povedl. Balíme a stěhujeme. Přichází další kapela a jsem požádán, abych prý zapůjčil kytaristovi vysílačku. Né, že bych byl nafoukanec, ale odmítám, protože jsem ji hodinu připevňoval na řemen a další operaci s vysílačkou bych asi už nepřežil ve zdraví. Nicméně přichází další člen kapely a chce půjčit kopák! Ty vole, vy jedete na koncert a nemáte nástroje? Odcházím radši na rum. Rozjíždí se další legrace a my zjišťujeme, že z litrové láhve zmizel skoro všechen rum. Někteří dokonce začínají pospávat na stolech. Robin, ten se probouzí, sedá si k jinému stolu, zde opět usíná a po probuzení se diví, že sedí u jiného stolu, než původně. Jeho obavy, že jsme mu ujeli, jsou naprosto liché. Přece bysme tě tady nenechali? Naši zábavu ukončuje Šnek, který usoudil, že už toho bylo dost a žene nás všechny do auta. Jsme všichni? No jistě! Ať se přihlásí ten, kdo tady ještě není….Není tady Milánek, tomu upadlo celé tělo a naposledy jsme ho viděli, jak ho nesou do sanitky. Slečno sestřičko, vy jste tak krásná – praví Milánek na nosítkách a sestra mu odpovídá : Vy máte zase pane moc pěkné řasy! Říkal jsem to už na začátku, že tohle není normální soubor. Tak jo, tím moje reportáž končí – díky všem za parádní akci a zase někdy…..     Heinrich