REPORT Teplice, Hvjezda, 13.9.2019

Pátek třináctého, hahahaha, směju se, to je ale debilní pověra. Vyrážíme na Teplice a vyhýbáme se nekompromisně naší úžasné dálnici D1, zvané Ťokův průsmyk. Tato past by nás vcucla a nepustila. Dojeli bychom akorát do prdele, a nikoliv do Teplic. Jsme teprve někde na pumpě v Humpolci a divné hučení se ozývá při otočení volantu. No jistě, někdo nám vypil kapalinu do servořízení! Mám podezření na naše hudebníky, to by jim bylo podobné. Jdu na pumpu a tam stojí cosi za pultem. Zdálky to vypadá jako luxusní blondýna. Jdu k ní, a on je to pán! Má taková zajímavá gesta. „Hele, kde tady máte tu sračku do serva,“ ptám se blondýnopána. „Ťáám a nebo Ťáám!“ ukazuje střídavě dvěma rukama na dvě strany pumpy. Kdyby to mělo kozy, tak bych řek, že to ukazuje ženská……Doléváme tu sračku do jakéhosi kelímku v motoru a ejhle! Hučení přestalo. Ještě cosi hučí zezadu z auta, ale to nemá s autem nic společného. Statečně zdoláváme skoro tři sta kilometrů. Tuto první hlášku vypaluje Šnek na další účastníky silničního provozu : „Seš pobóchané tivole, nebo co. Máš to v ty makovici cely pobóchany, tivole.“ Od této chvíle je všechno pobóchany, všichni jsou pobóchaní a my konečně dorážíme do cíle. Teplice a Hvjezda. To není pravopisná chyba. Je to prostě Hvjezda. Nacházíme místo naší produkce kupodivu hned napoprvé. Statečný Šnek jde kamsi do útrob a hlásí : Venku sedí milion lidí a vevnitř taky..“ Couváme přímo k naší šatně a tady je to taky moc pěkné. Nachází se zde pípa pro hudebníky, takže pro nás, s plzínkou, kafovýrobna a různé speciality. Máca s Lemmym dnes slaví dohromady své sto sedmé narozeniny, takže se budeme snažit jim udělat pořádný řimbuch. Na místě už jsou taky naši fanoušci z Mladé Boleslavi a neustále mě odvlékají konzumovat lihové nápoje. Lihovým nápojům se však dnes vyhýbám, neboť prý zatemňují mysl a podporují agresivitu. Je to po zkušenostech z minulého týdne z Pelhřimova, kdy se nám, díky lihovinám, objevil v šatně Muž z muzea voskových figurín. Tento jedinec buď seděl a díval se skrze nás někam do vesmíru, a nebo se jeho voskové tělo vlivem tepla vždycky ohnulo a pak to vypadalo, že pán spí na stole.

Hraje první kapela, Flower Cover. Hoši jsou z Loun a dávají celé album Black Sabbath absolutně perfektně. Sál je plný teplických rockerů a rockerek a my se pomalu chystáme. Odháním další jedince s kořalkami a mám podezření, že si je někdo najal, abychom to dneska nedali! Náš set rozdělujeme na dvě části a hned od začátku do toho řežeme naplno. Pan zvukař je perfekcionista, takže hraní je dnes opravdu velká radost. Jsme v Teplicích poprvé, ale lidi reagují naprosto úžasně. A ještě přidáváme a ještě a ještě a už to fakt musíme ukončit, je půl jedné a když přidáme 6 hodin v autě, tak v 7 jsme doma jak na koni. Naši hoši dnes konzumují lihuprosté nápoje, protože musí po příjezdu na základnu ještě řídit, ale my s Pájkou jsme tam vsítili na cestu medového Jacka, aby se nám dobře jelo a aby to méně drncalo. Loučíme se s perfektními tepličáky a vyrážíme zpět. Tentokrát jsme se rozhodli, že otestujeme noční Ťokův průsmyk, přece jenom by to nemuselo zas tak špatně dopadnout. Průjezd povolen, řítíme se z Krušných hor dolů na Moravu. Bum, bum, bum, grrr, bum, bum, ratata. „To je nejaky pobóchany, tivole,“ praví Šnek a zastavuje na kraji Ťokova průsmyku. „To nic, to nám jen upadl vejfuk, doma to heftnu a je to .“ Nakládáme výfuk a při rozjezdu to vypadá, jako když startuje Rudý baron. „To je aspoň kravál, tivole, to je maso,“ libuje si Šnek a vytáčí naši obří formuli, aby to co nejvíc řvalo. Slečna na pumpě v Jihlavě se divně uculuje. Ani se nedivím, když se otevřou takhle ráno dveře, vleze tam pět zjevů a je slyšet jenom pořád dokola : „to je nějaky pobóchany, tivole.“ „Tak tady pojedeme jako trochu potajmu, tady mají pěkný silnice a jsou zde slušní,“ medituje Šnek od volantu a přes některé vesnice motor jenom lechtá. Jinde huláká, protože na silnici jsou lavóry  a schválně vytáčí motor, aby Rudý baron co nejvíc řval. „Tady se dneska nikdo nevyspí, tady ani hovno,“ a tak to prostě probíhá až do cíle.

Je nutné poděkovat všem v Teplicích, Mácovi, Lemmymu, panu zvukaři, našim novým fanouškům, fanouškům z Mladé Boleslavi, Jirkovi Fenclovi a taky Šnekovi, který tivole to odřídil na jedničku a ještě nás u toho stihl pobavit. Kácovi díky za škvarkovej chleba, Laděnce za úžasnej aspik a celému našemu hudebnímu souboru za skvělý výkon. Omlouváme se všem pumpařkám za nečekané vpády do jejich ranního soukromí. Díky a zase někdy – třeba dneska…..Heinrich