Report 10.9.2016, Loukovice, okr. Třebíč, OCELOT, POP KILLERS, ABIGAIL

14249877_1078345295587065_4159348446188555217_o1

10.9.2016, Loukovice, okr. Třebíč, OCELOT, POP KILLERS, ABIGAIL

     Po čtrnácti dnech vyrážíme s cirkusem opět na koncert, minulý víkend jsme se však neváleli (jako obvykle), ale tvořili jsme nové poetické písně. Dnes jsme se rozhodli, že je konečně předvedeme veřejnosti a budˇ za ně dostaneme do držky, a nebo budeme pochváleni, jak dobře jsme to složili. Protože Loukovice nejsou vůbec daleko, je dnešní cestování úžasné a hlavně krátké. Přijíždím na základnu a koukám jak zjara – Fofo má na chodníku vyskládané celé vybavení i s kredencem, sedí na maršálovi a záhadně se uculuje. Pořád přemýšlím, co se mi na něm nezdá a už to mám! Fofo má na hlavě slušivý kulich značky Marshall…“Je to pěknej kulich, vole,“ tvrdí náš kytarista a stále se nakrucuje před okny auta. Nabíráme Robina – ten však dnes nějak váhá a mešká a my ho nemůžeme dostat z domu, ani když mu ukazujeme lahve s chlazeným Budvarem. Nakonec jsme ho tedy vylákali z domu s tím, že mu slibujeme, že dostane na Vánoce nové kolo. Další, kdo měl dnes jet a zůstal viset doma, je Sifón. Sifón si klidně v šest hodin večer spí, i když měl dávno sedět v autě. Později odůvodnil svou nepřítomnost omluvnou esemeskou v tomto znění : „Omlouvám se, zaspal jsem a uvědomuji si, že jsem zcela nekulturní hovado.“ Pěkná esemeska, jen co je pravda. Celý náš soubor, který jede v mateřském autě se tedy skládá z jednoho kytaristy, jednoho basáka, jednoho řidiče a jednoho fotografa. Spoléháme se na to, že Káca s Pájkou budou určitě na místě a hlavně mě zajímá Jeníček, který by dnes měl přinést na ochutnání svůj pověstný ořechový likér!!! Zatím však zastavujeme na pumpě v Jaroměřicích a nijak se nemůžeme odlepit. Probíráme mezinárodní situaci a shodujeme se v tom, že tolik opravdu neslušných slov jsme neřekli za celý loňský rok.  Těsně před Loukovicemi zvoní telefon a hlásí se naprosto zoufalý Pájka, protože my stále nejsme na místě a už jsme prý měli být dávno přítomni. Hlásím mu, že jsme skoro zde, ale ještě se kocháme krásami loukovické krajiny. Tady by se to spalo, to je aspoň klídek, tady nejezdí zoufalci na Chorvatsko a z Chorvatska : „Kam jedete pane? My jedeme na Krk. Tam my nejedeme, tam jsme byli loni a já jsem se tam tak nakrk, že jsem musel šlápnout sousedovi na pláži na krk.“  Někteří návštěvníci dnešního koncertu už čekají před barákem a dovídám se, že tihle fanoušci dorazili se svým obytným autem z Pelhřimova. Obytňák má obrovskou výhodu, protože když se řidič zleje jak Dán, může si spát klidně celou neděli až do večera. Samozřejmě, že to však má taky někdy háček. Pokud se zleje moc, tak ani do toho obytňáku nevyleze a musí zůstat ležet vedle na trávě. Další fanoušci dorazili z Moravskokrumlovska a ti mi dnes dělají jako vždy velkou radost – „Okoštuj novou várku ořechovky!“ Řečeno slovy klasika : Je vynikající. Jeníček s Kácou už jsou na místě a my ochutnáváme další ořechový likérek, jehož výrobcem je Jeníček. Opět absolutně vynikající! Až budu jednou velkej, koupím si káď na kapry a budu se koupat v ořechovém likéru.  Pouštíme se do práce a dnes se nějak na začátku koncertu nemůžeme jaksi rozjet. Nakopáváme se až u třetího válu a konečně jsme ve své kůži. Hrajeme obě novinky a dáváme to bez problémů. Zdá se, že dnes bychom mohli klidně dát i třetí novou věc, kterou dělal Káca, ale mám strach, že bych dostal vyhubováno, jelikož tohle tedy v plánu dneska není! Vypadá to, že se oba vály povedly, protože jsme do držky nedostali, naopak jsme dostali zatleskáno. Náš set končí i přes protesty fanoušků a my musíme balit, protože v zákulisí již čeká kapela muže s nejdelším vousem – Pop Killers. Vlastík Zahrádka mě dnes velmi potěšil, protože zpívá v triku Motorhead, ale zdá se, že se mi snaží vyhýbat. Prohlásil jsem totiž před jednou písničkou, že mu vous odstřihnu, samozřejmě tupými nůžkami……. Hrdinou dne je dnes Fofo. Jeho příhody jsou opravdu jako z filmové komedie. Náš kytarista stojí na galerii, sleduje kapelu a stále bručí : „To je v prdeli, to je v prdeli.“ Co se stalo, to se snaží vyzvědět Šnek. „To je v prdeli, nemám botu.“ říká Fofo smutně. A opravdu. Na jeho jedné noze je pouze jedna kovbojská bota, na té druhé je pouze ponožka. Šnek se dívá dolů z galerie a říká, že to není všechno, protože dole se válí ještě skvělý Fofův kulich zn. Marshall. Nakonec se zjistilo, že Fofo u výčepu zakopl, bota se mu vyzula a někdo ze škodolibých návštěvníků mu botu schoval. Kromě toho náš smolař ještě ztrácí své pověstné tmavé lenonky……Příště beru náhradní koně, brýle i kulich, protože na kytaristu bez boty, bez brejlí a bez kulicha je opravdu zoufalý pohled. Kulich mám se střapcem a beru si ho na sáňkování a brejle jsou s bílý s černejma puntíkama.     Domů se dostáváme nadvakrát – nebo vlastně natřikrát. První vlnu odváží Šnek v osobáku. V této první vlně se nacházím já, basa a klobouk. Druhá vlna odjíždí směrem na Terč a tady velí Káca s Jeníčkem. Třetí transportní vlna doráží kolem šesté ráno a tady velí opět Šnek a odváží nejen aparaturu, ale i zbytky mužstva. Byl to opět krásný a poetický večer, kdy jsme dělali kravál v tichých Loukovicích. Snad nám to místní občané odpustí. Je třeba též vyzdvihnout parádní bramborový salát a řízek v podání šéfkuchaře Pepana a šéfkuchařky Jarky (ta mi slíbila bábovku a pak tvrdila, že si ji mám jít udělat s kyblíčkem na písek). Díky všem a zase někdy.       Heinrich