6.4.2019, Moravský Krumlov, klub Maxim, + Cayman

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

13995598_1059159524172309_4146331057673875012_o1

6.4.2019, Moravský Krumlov, klub Maxim (+ Cayman)

Pokud byste, přátelé, potřebovali vyléčit jakoukoliv nemoc, k dispozici je vám sanitní automobil naší kapely. S tímto faktem musím naprosto souhlasit a hned vyzdvihuji obětavou práci celé posádky našeho záchranného vozu. Ještě odpoledne mnou cloumá jakási horečka a dnes to asi nedám, podumávám v posteli a přemýšlím, co s tím budu dělat. No nic, Heinrichu, budeš chlap a postavíš se tomu čelem. Hned u zkušebny čeká Šnek, který tvrdí jako správný psycholog zásadní věc – „Máš v piči nějakou nemoc!“ Přichází Robin, ten to tvrdí taky, i když naříká na své vyhozené koleno. Sice říká, že to má z těžké práce při opravě chaty, ale já mu stejně nevěřím, určitě si to vyhodil na volejbalu. (Prý letos Vranovské léto začalo krapátek dříve). Dále přistupuje Jeníček, Káca, Pájka a Fofo, ten dnes musí po vlastní ose. Po cestě bychom ještě měli vyzvednout pana doktora, který, jakožto lékař celého souboru, má být připraven na stanovišti a já se spoléhám, že mi mou nemoc nějak aspoň diagnostikuje. Léčebné iniciativy se ujal Jeníček a je tu výborná vonící ořechovka. No co, je to likér? Je. To tě postaví na nohy. A skutečně. Po patnácti kilometrech a jednom kalíšku ořechového likéru mě zčistajasna opouští horečka a cítím se mnohem líp, každopádně už to není na zdechnutí jak před chvílí. Tak dávám ještě kalíšek a jak je vidět, tak v té ořechovce fakt nic špatného není. Ořechy, trochu alkoholu a cukr. „No vidíš, nalepíme na auto červený kříže a máme sanitku!“ hlásí Robin a já jsem pro. „Čtyři týdny se mě to drží a teprve, až vlezu do sanitky k těm správným lékařům, jsem za okamžik vyléčen. Máme zde psychologa Šneka, máme zde internistu Jeníčka, chirurga Robina a Káca prý ukončil třetí semestr seminární prací na téma : „Vliv ořechového likéru na organismus rockera, aneb jak se zlejt, aby to nikdo nepoznal.“

     A máme tu ještě jednu zastávku. Pan doktor Zdenda se celý týden tak strašně těšil, že s náma pojede, až z toho těšení zůstal doma. Troubíme před jeho domem, hulákáme, spíláme mu do kreténů, ale vše je marno. Nikdo nikde. „Tak si naser, pičo,“ ozývá se ze sanitky a my jedeme dál. V telefonu, který pan doktor zvedl, se ozývá pouze jakési chrčení a podivné zvuky. No nic, tady asi nic nenaděláme. Ještě navrhuji poslední možnost, a sice obrátit naši sanitku čumákem proti baráku a projet rovnou k lajdákovi do pokoje, třeba by se probral.

     Ale to je dnes milé překvapení! V klubu sedí za mixem Kája Vodička, tak to mám velkou radost, že dnes o nás bude po stránce zvukové velmi dobře postaráno. A nejen to. Postaráno je i po stránce nápojové. Přichází další lékaři a přinášejí spolehlivé léky na moji nemoc – rum, vodku a vynikající domácí slivovici. Nesmírně si cením, že mě chtějí hoši pomoci a tentokrát neodmítám, nevymlouvám se blbě a nediskutuju. Kudy teče, tudy léčí, hotová věc. Také chlapci z kapely Cayman dnes opět lejou do sebe vše, co teče a i když se tváří, že to není pravda, tak to pravda je. Tento klub je prostě naprostá senzace. Kdokoliv sem vejde, tomu se hned začnou sbíhat sliny a prostě si musí něco dát. A mně se dokonce jednou stalo, že jsem šel v týdnu kolem zavřeného klubu a hned jsem byl navátý, aniž bych cokoliv vypil. Klub Maxim tedy máme velmi rádi a co je velmi sympatické, je fakt, že abstinentům je sem přísně vstup zakázán. U vchodu jsou připraveni pánové a ptají se :“ Seš abstinent?“ Při záporné odpovědi můžete snadno vstoupit a užívat si. Při odpovědi „Ano, jsem abstinent,“ je dotyčný návštěvník vyhozen zpět na ulici s poznámkou „ Tak se styď a  vypadni.“

Náš set probíhá bez problémů, dokonce mi fungují i hlasivky a já je testuji co vydrží. Kupodivu je to v pohodě. Špagáty v krku se dnes rozhodly, že mě milostivě nechají ječet a nebudou mi dělat problémy. Děkuji vám, milé hlasivky a přísahám vám, že už vás nikdy nebudu prolejvat hnusnou vodou a odpornými limonádami.  U našeho stolu probíhá velmi vážná diskuse, které se radši nezúčastňuji, abych se tak trochu šetřil. Všechna slova i věty z diskuse znám stejně nazpaměť, je to v podstatě pouze pár slov, které se neustále opakují dokola. Tato slova se nedají zde reprodukovat, ale to je jedno, jsem rád, že mají hoši dobrou náladu a v kapele je pohoda. Naše přestávka po deseti válech je tu, odkládáme nástroje a chystáme se  k občerstvení. Vtom však všichni koukáme ke vchodu do šatny. Vchod vede na pódium a v něm stojí Laďa, kytarista skupiny Cayman a nějak divně se protahuje. Říkám si, že přece není možný, aby jakýkoliv jedinec, člověk, zvíře, rostlina – mohl spát v šatně při takovým kraválu! Kdyby komukoliv mlátila u ucha cirkulárka s bucharem, musel by normálně zcepenět. Laďa však nikoliv. Zavrtal se v šatně do koberců a koukaly mu jen tenisky.

Mimochodem, když už jsem u těch nohou – Šnek dnes přichází s jasným podnikatelským záměrem : budeme čerpat těžkou vodu z Dukovan a ti, kdo mají revma si s tím budou omývat nohy! „Tomu se, vy kreténi, říká nukleární medicína!“ hlásí Pájka. „Těžká voda se jednoduše naleje do lavóru, strčíte tam ty vaše křivý hnáty a za chvilku je revma pryč.“ Revma se lekne, a uteče a kromě toho vám nohy úplně zmizí a zůstanou jen pahýly. A taky si nebudete muset stříhat nehty na nohách!“

Ach jo, tak jsem to teda dnes všechno přežil, jsem vzdělán v oboru nukleární medicíny a my jedeme s pocitem dobře vykonané práce k domovu. Díky všem, bylo to kouzelné, ale kdybyste našli po včerejšku v Krumlově nějaké mrtvoly, určitě se budou povalovat kolem náměstí a kdyby některá z těch mrtvol měla kolem krku omotanou šálu Metallica, tak vám děkujeme za vrácení, je to památeční šála fotografa Standy, který ji samozřejmě někde nechal a moc ho to mrzí, protože s ní chodí každou neděli do kostela na mši.   Díky všem, co jste mě léčili a všem, co jste přišli. Tak zase někdy.     Heinrich