REPORT 27.6.2026 Křižany u Liberce, Hasičský rockfest

To nám to pěkně začíná! Počasí je sice krásné letní, ale pro kapelu cestující na koncert je to prostě peklo. Dnes s sebou vezeme příruční lednici, která je narvaná plechovkami od piva. Né, že bychom měli pivo nějak moc rádi, to opravdu nikoliv, ale nějaký vtipálek nacpal prostě místo poctivé perlivé vody do lednice Radegasty, Budvary, Kozly a Plzně. Je ti jasné, milý čtenáři, že díky tomuto vtipálkovi jsme skoro celou cestu žíznili. Kdyby neměl řidič svoji vodu a nedal nám napít, nevím, jak by to dopadlo.

Mimochodem – řidič – dnes tuhle super nevděčnou roli vzal na sebe náš bubeník Fore, zvaný též Kulomet Joe! A sláva mu navěky! Náš kmenový řidič Šnek se totiž odebral za prací do zahraničí a nechal nás zde úplně opuštěné. No a Fore, jakožto nepijící bubeník (pouze před koncertem!), je jediný, kdo může tuhle roli zvládnout, aniž by obrátil dodávku na střechu. S tou vodou jsem to samozřejmě krapet přehnal a lehce jsem neznalého čtenáře mystifikoval. Neznalý čtenář si totiž řekne : „ To je ale slušná kapela, pijou vodu a nějaký hajzl jim dal do ledničky pivo.“ Skutečnost je taková, že hajzlové jsme my – celou cestu řidiče provokujeme, otevíráme plechovky se studeným pivem, mlaskáme, krkáme a nutíme Foreho, aby si taky dal : „A nechceš teda radši místo Kozla Budvar? Vývozní ležák? Ne? Tak je tady ještě dvanáctka Radek – krásně hořká, to nebudeš mít vůbec žízeň.“  Prostě jsme zákeřní zmetci.

Silnice jsou v tomhle tropickém pásu skoro opuštěné, takže frčíme bez omezení stále na sever : Čáslav, Kolín, Mladá Boleslav a zde je krásná cedule : Kosmonosy. Do Kosmonos sice nejedeme, ale co vím naprosto přesně, je zde fantastický blázinec pro učitele. Obklopena tichem, sedí zde nervově poškozená učitelka v křesílku a vychutnává si úžasnou atmosféru! Běda však, jestli kupříkladu vrznou dveře nebo zabzučí moucha! V tu ránu se obličej učitelčin změní v krvežíznivý výraz a je třeba zavolat zřízence a dát dámě na půl dne svěrací kazajku.

Noříme se do stínu libereckých lesů – to je signál pro našeho zvukaře Láďu, který sedí u zašoupávacích dveří, aby okamžitě tyto dveře otevřel, a do auta proniká osvěžující vzduch. Trochu mám strach, aby dveře neodletěly do dáli, což se nám už taky jednou stalo, ale dveře drží. Moje obavy pokračují, neboť co kdyby nám náš zvukař vypadl z auta ven? S tím se nemůžu smířit, protože i s ním by vypadla pivní lednice a to je samozřejmě průser. Další problém – projíždíme obcí Český Dub. Cedule začátek obce, pak cedule konec obce. V pohodě. Jenže za chvíli je další cedule Český Dub a zase konec obce. To se opakuje asi tak pětkrát, šestkrát a my už jsme z těch Českých Dubů úplně mimo. „Ještě jeden Českej Dub a normálně mě z toho jebne,“ praví Fore.

Konečně jsme v Křižanech, hurá. Ještě najít areál a bude to v pohodě. Chalupář nám tvrdí, že někde tady se ozývá rachot, ale neví kde. Nakonec nám ochotně vše vysvětlují místní starousedlíci a my vplouváme do úžasného hasičského areálu. Perfektní stage, amfiteátr, studené pivo, lednice narvaná plzní až po střechu a spousta jídla. Do toho přicházejí naši kamarádi v čele s Jirkou Fenclem a vykupují nám merch. Hrnky, nášivky, trička, tužky, pušky, hrušky, mušky, fušky…..

A jde se na plac. I přes pekelnou teplotu na pódiu si koncert užíváme. Zvuk je správně vyhulený a řežeme do toho, co to jde. Návštěvníci obsadili amfík a vypadá to, že si naši produkci taky vychutnávají. Pod náma pogují, strkají se, rvou se, padají na zem do prachu, zvedají se a se šťasným výrazem pokračují v řádění. „Děláte to správně,“ pravím. „Každej správnej rocker musí přijít domů z koncertu špinavej, zpocenej, smradlavej ……….a poblitej“ – ozývá se z amfíku. Pán se slečnou stojí pod Kácou a obdivují jeho divoké pačesy, sahající až k pasu. My za to fakt nemůžeme, že náš kytarista je divý muž! Našli jsme ho tenkrát po sluchu v džungli na Madagaskaru a už tehdy tam měl maršály a kytary. Dodnes je to pro nás záhada. Asi si to tam vyrobil sám nebo co.

 Přehráváme starší věci, ale zařazujeme i naše novinky, které se objeví na novém albu, jež je ve výrobě.  A bude se přidávat. Padám už na držku z toho tepla, ale nedá se nic dělat – je třeba fanoušky uspokojit na maximum.

Po koncertě se fotíme s fanoušky a podepisujeme všechno možné. Začínající kytarista a rocker – dítě s modrou kytarou – přináší svůj nástroj i s černým fixem a žádá, abychom mu tuhle pěknou kytaru znectili našimi čmáranicemi.

No a poté nastává zase klasická situace – vypocené tekutiny doplňujeme úžasným studeným pivem. Je třeba se předpít do zásoby, protože se nikde nebude zastavovat a zpátky se jede bez zastávky! A ti, co budou chtít čůrat, tak mají opravdu smůlu. No a co – čtyři hodiny v pohodě normální člověk bez čůrání přece musí vydržet….

Je třeba poděkovat pořádajícím hasičům z Křižan za perfektní servis pro kapely – všechno šlapalo jak na drátkách. Také jsou zde velmi příjemní lidé a určitě se sem jednou rádi vrátíme. Díky celé kapele za super výkon v tom vedru, díky Tomášovi za perfektní práci s bednama, díky našemu zvukaři Láďovi a samozřejmě velký dík patří taky Foremu, který nás chuligány odvezl bezpečně a s přehledem tam i zpět.

Tak a to je všechno, mějte se krásně, odcházím do bazénu a hned potom mě čeká houpací síť, do které se asi zamotám, a už mě nikdo nevymotá.

                                                                                                                                 Heinrich