20.6.2020, Hoštice – Heroltice, okr. Vyškov, 10. Narozeniny Southern Moravian Rebels

„Tys tady v tom autě neuklízel, že jo?“ ptá se a zároveň si odpovídá Jeníček. Jedeme na východ a naše auto je opět plné. „Neuklízel,“ odpovídám. „Výjimečně jste minulý týden byli hodní, starali se o své kulturní prostředí, neházeli na zem špačky, nepolejvali se pivem a nelítaly kolem vás vejce z baget. No a na nějaký tý prošláplý plechovce přece nesejde.“ I když jsem minulý týden nainstaloval opět magnetické popelníky, dnes se jich zase nějak nedostávalo. Nevím, jak je to možný. Naši kuřáci asi po zaplnění popelníku vyhodí vajgly z auta i s popelníkem nebo co. Káca s Jeníčkem navrhují jedinou možnost – do bočních dveří auta se vystřihne z každé strany jedna díra, plech se ohne dovnitř a teprve na ten plech se přimagnetují popelníky. Je to určitě výborné řešení, budu se muset poradit se Šnekem. Nebylo by pak lepší, když už v těch dveřích budou díry – vyhazovat vajgly rovnou ven? Taky při bočním větru bude zřejmě auto plné popela….Tak tohle ještě borci nemáte úplně vymakané. Možná, že nejlepším vynálezem by bylo docela jednoduše přestat kouřit. A má to něco do sebe.

Hned na první pumpě vylézáme z auta, ze všech dveří se valí dým a zdá se mi, jako by byla celá posádka tak nějak opálenější. I cigaretový dým způsobuje vyuzení pokožky! Čím déle jedeme, tím víc jsme v autě tmavší a tmavší. Ale prý to není pravda, to je zřejmě proto, že je venku zataženo a začalo se stmívat.

„Tak mě nějak bolí vzadu za vokem,“ stěžuje si Šnek a mne si stále oči. „Včera jsem si dal čtyři točený hořký dvanáctky a asi mi to nesedlo.“ Tvrdím, že to nebude přímo pivem. Občas se stane, že když člověk dopíjí poslední doušek, krýgl mu nečekaně vyklouzne z ruky a spadne dovnitř za oko. A to způsobuje tlak zevnitř na oční bulvu. V tomhle případě však nepropadejte panice, je třeba si skočit na velkou a pořádně zatlačit. Bulva se vyvalí ven, objeví se ucho toho zpropadeného krýglu a ten se pak snadno vytáhne. „To je nápad!“ jásá Šnek a utíká na záchod. „Tak se mi ho podařilo vytáhnout, oko už mě nebolí, ale teď mě bolí zase to druhý.“ „Tak běž znova, máš tam ještě jeden krýgl.“

Poslední pumpa ve Vyškově. Transparent nám sděluje, že zde je možno zakoupiti si Rychlou pěnu. Tento nový československý vynález vymysleli naši zdatní technici, inženýři a sladovníci. Rychlá pěna je určena pro netrpělivce, kterým se nechce čekat, až pan výčepní dotočí pivo. Znáte to – pěna musí nejdřív klesnout, aby se mohla doplnit rezavá tekutina. Stojíte tedy ve frontě na píívo, zařvete na putykáře – „Rychlá pěna!“ A on už ví, co má dělat. Slije vám do skla všechno přebytečné a odkapané pivo co má za pípou schované (tzv. slivky), aby to nikdo neviděl, a okamžitě vám je podá. Tekutinu si odnesete na své místo, okamžitě vyndáte z batohu spray s Rychlou pěnou a nastříkáte ho do sklenice. Výsledek je ohromující – nádherná bělostná čepice a ještě k tomu bez čekání!! Já vím, je to úžasné, ale prvouživatele musím upozornit a varovat : před zakoupením Rychlé pěny se nejdříve podívejte na obal spreje! Jestliže tam nebude nakreslená ikonka s napěněným krýglem, pěnu zásadně nekupujte, neboť jest to pěna montážní. Dopadli byste jako můj kamarád, kterému sice pivo ohromně chutnalo,ale stejně pak musel na operaci (mozku).

Milý čtenáři, zde musím na chvíli přibrzdit a budu se radši věnovat hudbě, abych zase nepsal tzv.polopravdy, jak je mi někdy vytýkáno. Pro ryze upjaté jedince a nositele „pravdy“ tu mám uklidňující sdělení – reporty píšu opravdu pro pobavení, a jestli u toho někomu stříká vzteky z huby  Rychlá pěna – je to jen jeho problém. (bude také dnes kejhat potrefená husa?)

Desáté narozeniny motoklubu, to už je fakt něco. Dojíždíme na klubovou základnu, která je z bezpečnostních důvodů pěkně schovaná a zašitá daleko, daleko v lesích a polích. Tady si opravdu můžete dělat co se vám zlíbí, můžete třeba běhat nazí v kukuřici, koupat se v nedaleké říčce, můžete hulákat, konzumovat alkoholické i jiné nápoje, válet se, hýkat, kouřit, blábolit….no prostě je to tady free. Místo klubových nástěnek jsou na stěnách rozvěšeny atrapy palných a sečných zbraní a hlavně tu nikdo nic neřeší. Kapela před námi je vynikající. Borci hrají starý poctivý bigbít a já jsem si nejvíc vychutnal „House Of The Rising Sun“ od Animals. Pánové od zvuku to dnes fakt nemají lehké. Občas leje, občas neleje, prší, neprší, ale většinou prší. Pod pódiem je bahno a bahno je úplně na všem. Nejdřív se snažíme chodit tak nějak mimo bahno, ale pak se vesele čvachtáme a i my máme zahnojené a zabahněné boty a nohy až ke kolenům. „To je paráda, to nemá chybu,“ hlásí Fofo. „Ty koně, co máme na nohách jsou do bahna vynikající. Podpatek se zaboří a člověk nemůže uklouznout.“ Hůř je na tom náš bubeník, ten podpatky nemá a my čekáme, kdy sebou jebne. Taky nám není jasné, jak si bude čistit ty tenisky, až bude usedat k bicím. To bude za hry lítat sajrajt na všechny strany! Káca, ten má zase boty s traktorovým vzorkem a už se těším, až mi řekne, jak je pucoval. Naši kytaristi také šlapou za hry na ty svoje vehementy, co mají pod sebou a ty různé přepínače a čudlíky jsou v momentě zasraný jak jetel. Bahno nebahno, sjíždíme komplet celý repertoár, což jsou poctivé dvě hodiny v tahu. Před písní Válení upozorňuji, že dnes snad ani není možné, aby se někdo válel, ale nebuďte měkcí a válejte se. Borci moje provokativní hlášky neberou na lehkou váhu. Bari přináší velkou bílou plachtu, tak zvaný velký lajntuch, který se používá v postelích, rozkládá ho na bahno a už se vesele válíme! Tak to jste mě teda parádně převezli. Bahna je čím dál víc, připadám si jak ve filmu Král Šumavy. Občas někdo zahučí do bažiny po krk, ostatní ho pomocí větví tahají ven a křičí : „Marie, Marie!“ Ale nad Marií už se bažina zavřela a svoji oběť už nikdy nevydá.

Tak a tady musím poděkovat celému souboru, jelikož dnešní výkon v nelehkých podmínkách je opět vynikající. Pánové zvukaři to taky dávají naprosto profesionálně. Bum, ke konci naší šou je najednou ticho. Díky zuřivému dešti kamsi napršelo a jsme bez elektriky. Padají návrhy, jakože už přestaneme hrát, ale jakmile se rozsvítí první maršál, řežeme do toho jak zběsilí až do konce. Nás přece nějakej déšť nemůže rozházet. Po koncertě nakládáme a prcháme do baru, zde, ve stínu pípy do sebe všichni lejou absolutně všechno. Pivo jde stranou – nikoliv proto, že by nebyla chuť, ale především používáme razantní urychlovače. I reklamní oddělení v čele s Janou je třeba pochválit. Máme tu další skvělé nové zboží!  Loučíme se s úžasnými lidmi na této parádní akci a vyrážíme k domovu. Ještě před nastoupením do auta některé naše dámy padají do bahna, občas se někdo rozplácne vedle auta a někoho musíme vytahovat z bažiny ven. Tato velká legrace pokračuje i na zpáteční benzínové pumpě. Pumpa je v Brně a zde sedí dva příslušníci městské policie a zřejmě mají přestávku na kávu. Vtom se otevřou dveře a do nitra vyčištěné, vyleštěné, nablýskané pumpy vpadá tlupa devíti neidentifikovatelných tvorů, kteří jsou zašvihaní od bahna až ke krku. Bahno lítá po čisté podlaze, paní pumpařka se chytá za hlavu a policisté se řehtají. Tak aspoň jsme zase někoho pobavili a vytrhli z noční nudy.

Děkujeme klubu Southern Moravia Rebels za pozvání a za to, jak jste se o nás starali, díky zvukařům, barmankám, borcům od venkovní pípy, Šnekovi za to, že to s náma přežil a vůbec – zase někdy.     Heinrich

PS. Jeníčku, prosím tě, dnes opravdu na to malé dítě nedýchej.