18.7.2020, Třebíč, Podzámecká niva

třebíč

 

Report Třebíč 18.7.2020 (Carmen, Ocelot, Kiss Czech Company)

Tak jako minulý týden – prší. Tentokrát však vůbec nemám obavy, že by se akce nekonala, nějaká voda už nemůže nikoho rozhodit. Dnes to máme blízko, a proto se na místo určení slejzáme jak se dá. Naše auto je sice narvané bednami, ale hudebníků je zde pomálu. Doufám, že se včas setkáme v zákulisí. Také pumpa je dnes jenom jedna. Hoši si dávají samozřejmě kaféééééé. Ono jim to stejně moc nechutná, ale musí si to jít koupit –  slečna, která ten lektvar připravuje, vypadá opravdu velmi dobře. Klidně jsme tam mohli sedět ještě teď! Nakonec to musím řešit zase já : beru z auta záchranný kbelík, podávám ho přes pult slečně kafařce: „Dejte mi to do toho kýble, my si to vezmeme s sebou.“ Šnek po cestě nadává, obilí je prý díky dešti strašně polehlé a tím pádem naši zemědělci budou mít újmu. Snažím se mu vysvětlit, že ta pšenice není zválená kvůli dešti. Kdyby se líp podíval, spatřil by tajemné kruhy v obilí, obrazce, které prý nikdo nedokáže nijak rozluštit. Né  né né, to jen opilci z vedlejší vesnice šli nad ránem ze zábavy a váleli se v té pšenici, jelikož se nemohli postavit na nohy. Hulákali u toho oplzlé písně a ve snaze dostat se zpět na silnici, rozryli celé pole, zváleli pšenici a uráželi kombajnéry :  „Zastavil kombajn před hospodou, a šel se nažrat asiiii. Tam seděli kombajnéééříííí a nadávali na počasí. Byli to slavní družstevnícííí, svalnatí hoši z vesnicéééé. Ti přišli s kombajnéryyy, vydělat si penízéééé. Dvě píva si daj cestou z kolchozuuu, maj kombajny z dovozuuuu!“

Jsme na místě. Krásný areál pod třebíčským zámkem, obří stage a v zákulisí sud plzeňského. Pánové z Carmenů nás upozorňují, že z tohoto sudu budeme všichni konzumovat. Jen vznikla malá obava, aby při naší spotřebě tento sud tak nějak nedošel! A přátelé, došel! Ten sud prostě došel. Vzápětí však byl nahrazen sudem jiným a na ten se vrhli kompletně všichni muzikanti v zákulisí. I druhý sud došel. Je to smutné, když zaťukáte na ten plech a slyšíte, že ten prostor tímto plechem ohraničený, je prázdný.

Dáváme si zvukovou zkoušku – tady fakt není co řešit. Zvuk je dokonalý. Úderem osmé hodiny rozjíždíme naši šou a zatraceně nás to dnes baví. Nechci teď náš koncert rozebírat, ale hrajeme s chutí a bez chyby. 75 minut uběhlo jak nic, dali jsme naše klasická čísla – Fofo basuje, Káca mydlí na činel a Fore odpaluje svoje sólo. Dnes s námi přijela také Štěpánka a její úžasný hlas mě opět dostává do kolen. Díky přátelé, dneska jsme to prostě dali.

Následuje samozřejmě afterpárty, jako vždy. Dnes řešíme s Jeníčkem obrovský problém : kterak zabránit psovi, aby přeskočil plot. Jeníček tvrdí, že jeho pes snadno přeskočí plot o výšce metru osmdesáti centimetrů! Za normálních okolností bych tomu nevěřil, ale vzhledem k tomu, že vím, že Jeníček nemá psa, ale antilopu, všemu věřím. Dále se musím zmínit o absolutně bezkonkurenčních bramborácích, které jsem Jeníčkovi sežral. Neměl provokovat : „Ty bramboráky jsou dobrý, ale lepší je pes na česneku.“ A vůbec – dnes je v zákulisí ohromná legrace. Tak a ještě se musím zmínit o naší anabázi na zpáteční cestě. Když už se nám podařilo nastoupit do auta, máme opět problém. Fore se nemá jak dostat domů? To by tak hrálo. Vezeme našeho bubeníka domů a zároveň se stavujeme v Klémově krčmě v Rouchovanech. Vzkaz pro Jeníčka Klementa : Milý Jeníčku, omlouváme se ti, že jsme tě přepadli ve tři ráno doma, ale nezlob se, ta udírna voněla až do Třebíče. Museli jsme.

Díky všem za kouzelný večer, díky celému souboru za perfektní práci, Šnekovi za neuvěřitelnou trpělivost, Štěpánce, že s námi vystoupila, Janě za fotky a za stánek. Ester za záchranu mého psa, kapele Carmen za pozvání, za profi přípravu koncertu a za parádní pařbu, Peťovi Bendemu za kořalku – a vůbec- byli jste všichni skvělí. Tak zase někdy a i když je poledne, přeji Vám dobrou noc.   Heinrich

PS.Kolik tam bylo lidííííí? No skoro tisíc.

třebíč2