REPORT 15.12.2018, Gilotina, Ocelot, Pop Killers, Cayman. Boomerang Music Club Hluboké Mašůvky

     Kdo se ráno nestydí, ten se večer nebavil. To je základní heslo, kterého je třeba se držet obzvlášť v tomto případě. Na tradiční vánoční koncert se vydáváme v plné sestavě. Nikdo nechybí, nikoho nic nebolí a ani Robin na nás nemusí u domu mávat, abychom ho nezapomněli! Dnešní cesta je velmi krátká, zato vydatná. Dnes s námi jede Štěpánka, která je samozřejmě jako vždy ve výborné náladě a energii nám dodává placatkou s rumem. Hoši vzadu se taky dobře rozjíždí, hýří vtipem a nikoho nešetří. Dnešní téma je skoro na přednášku: Vliv hudebních sraček na lidský mozek. A to si teda hoši užívají, je to jako by dostali ten nejlepší dárek k Vánocům. Zastávka na pumpě je dnes jediná, protože to máme do Boomerangu už jen kousek, ale o to víc se snažíme nalejt do sebe co nejvíce piv. Co kdyby neměl Peťa v klubu ještě naraženo??? U pultu to nějak vázne, slečna pumpařka tam otáčí za sklem jakési opocené cveky s nápisem Hot Dog. Horký psy teda nežeru, a taky ani studený. Ti, co si dávají tuhle hroznou pochutinu, jenom zdržují a my ostatní musíme trpět ve frontě. Na naše velmi legrační a vtipné narážky slečna za pultem nereaguje a zdá se mi, že brzy ty párky začne po nás házet.

      Na pumpu taky dorazil Stejzy, neboli Vlasta Staníček, což je náš bývalý bubeník a taky bubeník Gilotiny. Snaží se, aby výjimečně nelhal, ale my mu teda nevěříme ani slovo. Čekám, co z něj zase vypadne, hlavně mě zajímají jeho teorie o zeměkouli a cestování na jiné planety. Jedna z jeho vychytaných lží je ta, že po příchodu kamkoliv do místnosti řekne: „Já tady nejsem!“

     „Tak jsem vám to prohrnul,“ hlásí po příjezdu ke klubu zaměstnanec klubu a hrdě stojí s lopatou na dvoře klubu. Šnek zkušeně couvá k rampě, ale marně. Auto střečkuje ze strany na stranu, kola se protáčí a náš obří kolos se nehne z místa. Všichni vyskakujeme a valíme tlačit (auto). „Tos nám teda prohrnul pěkný hovno, kamaráde,“ komentuji výkon pracovníka. „Měls to prohrnout a hlavně posypat, vole!“ Nakonec těžce naložené auto tlačíme po ledovce k rampě, ale protože na rampě to nikdo nezametl, ani nijak neošetřil, podklouzávám na kluzkém povrchu a padám na prdel. Tak to nám to teda pěkně začíná, a to jsem ještě úplně střízliv… Tak konečně máme všechno na pódiu a jdeme se občerstvit a nazvučit. Klub se krásně plní a celkem se zde nachází sto návštěvníků. Není to špatné číslo, později se dovídám, že některé naše fanoušky odradilo od cesty sem počasí a kluzké silnice. Na druhou stranu však doráží fandové z Brna, kteří mile překvapili. „Takovó zimu na štatlu nemáme,“ hlásí Raďas, který dorazil s Dušanem v první linii.

První nastupuje na plac Gilotina, hned mě překvapuje výborný zvuk a ten se stále a stále lepší. Rachot jako kráva a hoši se s tím nemažou. My nastupujeme jako druzí a to už se pod pódiem strkají naši fanatičtí fanoušci z Unkovic a plac je plný. V kotli se hraje hra s názvem Všecko lítá, co peří má. Nohy lítají, boty lítají, občas někam uletí ruka, vlasy lítají – všechno je vzhůru nohama a já si tak říkám, že takhle by měl vypadat správný rokenrolový bordel. „Jelo nás sem původně víc, ale tři borce jsme museli ve Znojmě posadit na taxík a poslat zpátky. Už to nedávali a nemohli chodit,“ komentuje velitel unkovické výpravy.  Je vidět, že rockoví hrdinové nevymřeli, táhnou se sto padesát kilometrů a pak těsně před cílem padnou. Těmto třem obětem našeho koncertu vyjadřuji hluboké porozumění. Náš koncert pokračuje s hostem – Štěpánkou Schneiderovou, která je dnes k neudržení – pánové se pod naší blondýnkou tlačí a snaží se dostat co nejblíž. Co je však  důležité – ohromně se bavíme, stejně jako naši fanoušci. Objevují se tu první hejna kořalek, piv a dalších pochutin a my přidáváme a přidáváme. Další část koncertu patří Pop Killers, kteří jsou rozjetí jak lokomotiva a doslova k nezastavení.

Celý večer uzavírají naši alkoholičtí bratři Cayman. Cayman na konec je výborná věc (to je aspoň rým). I přes chřipkovou indispozici zpěváka podávají skvělý výkon, a kdybych jim to tam já nekazil na závěrečném sejšnu svým krákáním, tak byl dojem dokonalý.

I s otázkou alkoholu jsme se tentokrát vyrovnali se ctí. Původní předsevzetí o nekonzumaci ostrých nápojů bere za své hned v autě na koncert, další iluze nám berou fanoušci s tím, že neustále odkudsi prší jedna kořalka za druhou a to už potom člověk mávne rukou a řekne si, že je teprve půlka prosince a nějaké zákazy pití nebo kouření se přece dávají až od nového roku, tak co… Také v naší reklamní sekci je dnes veselo. Robin, jakožto vedoucí reklamního oddělení, hýří vtipem na všechny strany a pokud jste již viděli fotky z koncertu, nemohli jste si nevšimnout, že svou funkci bere opravdu odpovědně, kalhotky Ocelot nabízí i s erudovaným komentářem a není dívka, která by si je nekoupila. Robin prodá kalhotky Ocelot dokonce i pánům a donutí je obléct si je na sebe ještě na koncertě. Nekecám, byl jsem toho svědkem. Pojďme si to shrnout  – kromě svého držkopádu na omrzlé rampě hodnotím vše velice kladně. Zvuk, návštěvnost, výkony kapel a celková atmosféra s hromadou srandy, konzumace doslova všeho co teče, krásné dívky, spousta známých a spokojení fanoušci. Víc si toho nemůžeme přece přát!

Poděkování patří všem, kdo jste dorazili i přes nepřízeň počasí, Peťovi Salátovi za výborné pivo, zvukařům za jantarový zvouček, všem kapelám, našim bedňákům, Šnekovi za statečnost při přepravě nebezpečného nákladu, Robinovi za merch a parádní foto, Standovi Vybíralovi za parádní foto, Jeníčkovi za obětavost a statečnost při vstupu! Doufám, že jste si pořádně zařádili a zase někdy.. Heinrich