21.1.2023 Studená, okr. Jindřichův Hradec (s Debustrol)
Dnes začnu tou debilní, přiblblou frází, která se používá v podstatě úplně všude : dnešní koncert se opravdu vydařil. Tak dlouho se dařil, až se vydařil. Jinak to fakt nejde říct, pak bych musel použít další tupé fráze, jako „bylo to super,“ „bylo to moc pěkné,“ „užili jsme si to“ a tak dál. Moje nejhorší noční můra je vždycky v podstatě organizace odjezdu, kdy kde kdo bude čekat, v kolik hodin a hlavně – kolik nás pojede. Náš automobil pojme devět lidí, nicméně tentokrát by jich chtělo jet mnohem víc. Bedňáků není nikdy dost, ale slibuji, že až budeme mít velkej černej autobus, tak vás vezmeme fakt všechny.
Počasí na cestě do Studené je navlas stejné jako loni a ani už si koncert zde nedokážu představit bez sněhu. Šnek má dnes na hlavě slušivý černý kulich s nápisem Ocelot a tvrdí, že má ještě doma šálu Ocelot, a když na to přijde, koupí si i lyže Ocelot. Při vstupu na pumpu v Terči je paní pumpařka trochu překvapená, kdeže se tady ti černohadráci vzali. „Paní máte Rudý právo?“ testuji komunikační schopnosti paní za pultem. Žena za pultem ví, že tento požadavek nemůže splnit, ale nevzdává to: „Nemáme, ale můžu vám nabídnout třeba Rytmus života nebo časopis Pleteme svetry.“ „Já bych si teda vzal ty svetry, ale počkejte, skočím si do auta pro peníze,“ a bleskurychle vyklízím pole.
Když už jsme u těch prodavaček, tak musím v autě rozebrat takzvané moderní nakupování, jehož jsem byl nedávno sám obětí. Rifle, které jsem si vybral, přináším k pokladně, chci zaplatit a vypadnout, a rázem se ocitám u výslechu : „Máte naši kartičku?“ NE. „A můžu vám ji založit?“ NE. „Ráda bych vám nabídla ponožky od nové firmy, co nám teď dodává, můžu?“ NEE. „Chcete na to tašku za šest korun?“ NEEE. „Budete platit kartou nebo hotově? HOTOVĚĚĚĚĚ a už pomalu začínám brunátnět a zcela nasrán a zuřiv vycházím z toho prokletého obchodu, kde si spletli výslech na STB s obsluhou zákazníka.
Studená. Uvnitř sálu je však příjemné teploučko, které se však nelíbí zuřivým kuřákům. Ti mají rádi mráz a sníh a vypalují zobáky venku. Sál je skoro plný a to je hodina před začátkem koncertu Debustrol. Do hodiny je narváno tak, že skoro nejde projít ani mezi stoly. Debustrol, to je sedmdesát minut čisté radosti, energie a poctivého muzikantství. Chvíli trvá, než se navekslujeme na stage, ale to vůbec nevadí, lidí spíše přibývá a my se pouštíme s chutí do produkce. Dnes testujeme nové nástroje, basu a Gibsona a nebude to dlouho trvat a budeme testovat i nové bicí, ale to až jindy. Pod námi se tvoří pěkné pogo a jednu chvíli to dokonce vypadá nadějně, že už by se přece jenom mohla strhnout rvačka. Mám rád rvačky na koncertech, protože to je ten správný rokenrol. Kapela hraje, občas z publika přiletí lehce zkrvavený zub, kus ucha anebo červený šplíchanec..
A malé překvapení dnešního večera – přidává se k nám Štěpánka a otevírá svoje hlasivky na plný výkon. Úžasné, až budu velkej, tak chci taky takhle umět zpívat. Štěpánka nás dnes mile překvapila a odskočila si od svého mimina na návštěvu do Ocelotova.
Během koncertu poučuji zde přítomné dámy a našem novém přípravku, který jsme se Šnekem vyvinuli a je vidět, že zájem je veliký. Je to pouze pro dámy, ale název tohoto zařízení nemohu, z pochopitelných důvodů, uvést. Hrajeme dnes lehce a až do padnutí. Vše dnes funguje jak má a starají se o nás dnes hned dva zvukaři, zvukař místní a náš zvukař Laďa, takže jsme v těch správných rukách.
Afterpárty po koncertě je taky pěkně rozjetá, dnes chci spoluhráčům předvést svoje nové varietní číslo – chůze s velkým rumem na klobouku přes překážky. Bohužel však tuto eskamotáž nemůžu předvést, protože mám dnes nové boty a ty nejsou ještě řádně vyšlapané a díky tomu se mi pletou nohy. Škoda pak toho vylitého rumu. Takže přátelé, díky za návštěvu našeho cirkusového představení, doufám, že jste si pořádně zařádili na náš hudební soubor a přijďte zas, až budete mít potřebu.
Konec srandy, balíme a vydáváme se do té děsivé, mrazivé, bílé a temné noci, kdy i lesní zvířátka nevycházejí a jsou stulena ve svých teplých pelíšcích, zatímco my lezeme do studeného auta. Díky všem našim fanouškům, kteří se dostavili ve velkém počtu, díky Štěpánce za neuvěřitelnou energii, Laďovi za zvuk, Broňovi za to, že mi odnosil bedny a napájel mě během koncertu, Janičce za prodej merche, Fandovi za občerstvení, Šnekovi za výborné kormidlování v závějích , Standovi Vybíralovi za fotky a celému souboru za výborný výkon. Tak to je asi všechno, jestli jsem na něco zapomněl, tak pardón, ale vy byste po včerejšku taky spoustu věcí zapomněli. Tak zase někdy.. Heinrich