15.3.2025, Moravský Krumlov, Maxim
Taak a je to tady, po velekruté zimě, kdy skoro všechny naše orgány zaznamenaly nějakou újmu, vyrážíme konečně na letošní první štaci. Ty orgány, to myslím třeba zkažené žaludky z vánočních a silvestrovských orgií, přitvrdlá játra (odborně lékařsky je to „hard játro“), vykolejené ledviny a syndrom tzv. křivé huby. To je vlastně nemoc, kterou si přivodíte sami : většinou tím trpí notoričtí milovníci lahváčů. Jeden lahváč se umístí do jednoho koutku huby a druhý do druhého. Obě lahve jsou samo sebou otevřené. No a teď už jen sajete a pijete ze dvou lahví naráz. Po jisté době, kdy si na to huba prostě zvykne, je vám trapné konzumovat tímto způsobem na veřejnosti a prostě si dáte klasicky jenom jeden lahváč. Ale protože huba už je zvyklá na dva, tak ta druhá půlka úst se automaticky přizpůsobuje a tím se vám vlastně celá ústa zkřiví. Pak už se začne křivit i ta druhá půlka, a to je hotovo, protože jste si přivodili syndrom křivé huby a od této chvíle ten lahváč prostě nevypijete, aniž byste se polili jak čuňata.
Po této přednášce osazenstvo našeho ocelotího kamionu poněkud znejistí a jeden se dívá na druhého, jestli se mu nekřiví ústa. „Ty máš křivou hubu,“ ječí Fore na Kácu a je to divné, protože Káca lahváče nepije. Vysvětlujeme tomu pomýlenému chlapci, že má Káca v hubě vajgla, ale v druhém koutku, kam on nevidí. „Teď jsem teda klidný,“ praví Fore, „já bych nehrál s nikým, komu se křiví tlama.“ Dnešní jízda je úžasná – jedeme totiž pořád rovně, není třeba skoro nikde zatáčet ani moc kroutit volantem, a tak si říkám, že příště ten volant necháme doma… Po velmi odborné politické debatě, která se skládá s řady nepublikovatelných ohavných slov, zastavujeme na pumpě poblíž Dukovanské elektrárny. Dukovany vypadají v podvečer naprosto úchvatně a pompézně a připomínají zblízka koncert Rammstein. Světla, kouře, efekty, věže… Otvírám okno, kdybych přece jenom ty Rammsteiny slyšel, ale ani hovno. Venku je ticho a nikdo nikde. Vrháme se nedočkavě do útrob pumpy, kde pomalu usíná paní pumpařka a je trochu vyděšená. Jeden kváká přes druhého, nikomu není rozumět a nikdo neví, proč tady vlastně jsme. To štěstí a ta radost, že jsme zase na pumpě, je maximální. Odjíždíme už konečně, máváme pumpě se slzami v očích, a svět je hned krásnější.
Průjezd vesnicí Jamolice je rychlý. Nějak jsme tu ceduli špatně přečetli. „Bacha, Demolice, řve Šnek a dává autu řádně napít.“ Jsme konečně na místě a tady je zase všechno jak má být. Zvukaři připravení, barmani valí škopky a kořalky a návštěvníci se pomalu osmělují a je jich čím dál víc. Dnes hrají první loupežníci YBCA a je to opravdu loupežnický nájezd. Jejich loupení sleduji z bezpečné vzdálenosti, abych nebyl oloupen. Náš dnešní set je celkem dlouhý, máme další nové vály, však jsme celou zimu pilně cvičili! Zvuk na pódiu je hodně motorový a všechno dostává tak nějak větší drajv. Mám velkou radost, že hrajeme zase ve trojce a můžeme se na svoje nástroje řádně vyblbnout. Máme dnes dvě šatny, jednu pro maršály a jednu pro nás. Nemůžeme mít maršály přímo v naší šatně, to by s nima nebylo k vydržení. Tyhle zesilovače neustále otravují : „Kdy už budeme hrát? Už se bude hrát? Už? Proto jsme je dnes dali do šatny druhé, kde si můžou mezi sebou vykecávat jak je libo.
Tak jsme si pěkně zařádili a konečně lezeme z pódia. Nastává takzvaný „odlov kořalečníků,“ kdy každý člen našeho hudebního souboru je pronásledován, uloven a zajat u baru, kde se musí podrobit kořaleční lázeňské kúře. Protestující jedinci jsou svázáni a napojeni násilím. Není to nic výjimečného, děje se to skoro všude a je to velmi sympatická činnost našich věrných fanoušků. O mrtvé hudebníky se vždycky stará Šnek, nacpe je do auta a přikurtuje, aby nemohli utéct zpátky na bar.
Cestu zpátky nám zpestřuje Ivča, která kouzlí a vytahuje ze svého příručního zavazadla – lívance! Lívance se skořicí se právě teď ohromně hodí. Výrazem „lívanec“ jsme vždycky označovali pivo točené i lahvové (jdeme na lívanec) a když slyším – „Chcete lívance?“ automaticky nadšeně souhlasím. Ale není lívanec jako lívanec! Situaci řeším velmi chytře – Ivky lívance se skořicí jsou vynikající a já je zapíjím lívancem zn. Budvar. Tak jsme se ještě po cestě zpátky zlívancovali.
Závěrem : dnes jsme si otestovali hraní ve trojce, zjistili jsme, že to funguje přímo skvěle a těšíme se na další koncerty (příští týden ve Vsetíně). Díky všem, kdo jste přišli, pili jste s námi a řádili jste, díky skvělé obsluze v Maximu na baru!! Díky Šnekovi, Laďovi, Janě, Ivce, Tomášovi (náš nový a velmi spolehlivý bedňák) a celému našemu početnému hudebnímu souboru třikrát nazdar! Zdar! Zdar! Zdar! Tak zase někdy, čerti.
Heinrich