Report Beroun, Rock klub Prdel, 9.2.2013

dscf1515

9.2.2013 Beroun, Rock club Prdel.

Únorová sobota je, pokud se týká počasí, příjemná a cestovat by se mělo bez vážnějších problémů. Vše klape jak na drátkách. Členové hudebního tělesa – já, Savana a Šnek přicházíme ještě s Tomem včas na základnu, Pájka se stále válí doma a přemítá, jestli si má nechat nohy ještě chvilku v lavóru anebo jestli se má už nasoukat do fuseklí a otevřít si ještě jedno pivo. Nakonec Pájka zjišťuje, že si nohy v lavóru nechá, pivo si stejně otevře a dá si ještě trochu své oblíbené čočky s vejcem.     Nakládáme. Pohyby jsou poněkud nejisté, protože stále ještě nemáme nacvičeno správné umístění aparatury v novém automobilu. Vzhledem k tomu, že toho máme hodně, je potřeba stále sledovat, jestli člověk, který skládá v autě (Šnek), nezmizí pod nánosem beden jednou provždy. Znamená to, že se Šnekem zůstává vždy jedna hlídka u zadních dveří a sleduje, aby se mu něco nestalo. I když tato hlídka Šneka vidí, je třeba stále se ho dotazovat : „Šneku, seš tady?“ Hlídka naprosto nedbá na Šnekovy odpovědi typu : „Jdi už s tím do p…le, kde bych asi byl, volové“ – a stále klade neúnavně stejné otázky. Tím se hlídka sichruje, že je Šnek naživu a nezmizel. Pokud by se nějakým nedopatřením stalo, že by zmizel pod aparaturou, není zde již žádná šance jak ho vyprostit nebo jinak zachránit. V tomto případě se skládající nechá pod aparaturou ležet celou cestu a čeká se až na místo určení, kde se pak jedinec odbední, vzkřísí, anebo nikoliv.   Savana opět překvapuje. Dnes si bere pouze 4 kytary a nějakým nedopatřením si místo Gibsona přibalil do futrálu tubu. Nevím proč, když na to nikdo neumíme hrát a navíc jsem ještě nikdy neviděl kytaristu, který hraje na tubu. Ale co, jsem mladej kluk, tak jsem toho ještě hodně neviděl…  Vyrážíme, a to směr Pájka. Ten, místo aby vyhlížel vozidlo před domem, je i po našem příjezdu zalezlý v baráku a nejeví známky života. Jak ho vylákat ven? Dostávám vskutku spásný nápad – otevírám boční dveře u auta a vyndávám zelenou krabici s pivem. Každý hudebník pozná sluchem i přes zeď, že pivo v krabici je plné nebo prázdné! Je to tutovka. Pája zabral a konečně vylezl ven ustojen, umyt a nasycen čočkou. Krabici s pivem co nejrychleji schovávám do útrob auta, jelikož jsme pána vylákali ven a není potřeba mu zbytečně šermovat pivem před očima.     Jedeme. V autě je neustálý řehot, jelikož Savana neúnavně hýří vtipem a dvě ženské, které si vezeme s sebou, se dobře baví. Mezitím volá Savanovi stále nějaký pan Kubík, který není schopen prý už asi měsíc pochopit, že volá na špatné číslo. Přebírám telefon a mluvím na pana Kubíka německy. Ve sluchátku se ozve „Tondo, ty seš blbej, nech už toho, vole, jo?“ Já zase německy a pan Kubík telefon pokládá. Nicméně, za chvíli zvoní znovu. Tentokrát to bere Savana a spustí na pána italsky, španělsky a francouzsky. Pan Kubík stále nic nechápe a zavěšuje. Opět řehot.     Mezitím však registruji ze zadního místa jakési šmátrání a divné pohyby, jako kdyby někdo hledal na zemi brýle. Omyl! To je přece Pája a nehledá brýle, nýbrž krabici s pivem a je velice úspěšný. Vítězoslavně otevírá první cestovní lahváč a tak mu chutná, že si musím dát taky.  Jsme na dálnici a zezadu i zepředu se ozývají prosby o zastavení. Tak to teda ne. Zastavuje se vždycky až na Rybě, takže to budete muset asi vydržet, hahaha. Prosby o zastavení se však změnily ve výhrůžky a chtě nechtě – Šnek porušuje dávné pravidlo a zastavuje na nejbližší pumpě. Další zastávka už je podle pravidla na Rybě. Tady se setkáváme s šoumenem Lukášem Pavelkou a taky dorazila slečna Daniela, moderátorka ČT 24. Snažili jsme se je přesvědčit, aby s náma jeli do Berouna a natočili kus koncertu do hlavních zpráv…prý až příště, jsme moc unaveni……a navíc jsme jinej gang…..     Blížíme se k Berounu. Na otázku, kde je klub Prdel odpovídám „za druhejma kolejema vlevo.“ Nebylo mi uvěřeno, a proto se před Berounkou otáčíme zpět. Kdo to kdy viděl, abychom trefili na místo hned napoprvé??????     Padáme z auta, parkování před klubem nic moc a taky se zbavujeme již vypitého piva. Právě včas, neboť těsně po úkonu projíždí hlídka městské policie. Jsme v Prdeli. Majitel klubu je zarytý fanoušek Motorhead a určitě bychom si velice rozuměli, kdyby zrovna neležel na barovém pultu zcela unaven. Zatím nosíme ty haldy aparatury dovnitř a pan majitel se probouzí. Radostně se s námi zdraví :“ heléééé, vy ste tí kucíííí z Moravýýý, co hrajou jak moutrhééd!“ A je po práci. Jde se na paňáka. Vzápětí se dostavují zvukaři a kompletní spřátelená kapela Hand Grenade. Všechno je cajk a my začínáme zvučit a poté hrát. Zvukaři mají slabé PA, ale snaží se to jakž takž vychytat. Dostáváme pomalu návštěvníky na plac, klubík se celkem slušně zaplnil. 70 lidí je hezká návštěvnost na to, že jsme zde poprvé. Koncert probíhá jak na drátkách, jsme se svým výkonem spokojeni. Balíme se zase a nastupují Hand Grenade, kteří se s tím taky nijak nepářou. Opravdu skvělý výkon této mladé kapely. Pan majitel si nedá pokoj a hrne do nás další a další paňáky. Je před půlnocí a velíme k ústupu. Náš nový berounský kamarád Čára pláče a srdceryvně se s námi loučí. Paňáka, co poručil, nenápadně odklízím z dosahu. Ještě pár fotek a valíme zpět. Pokud bychom se nedali na ústup, tak tam sedíme ještě dnes…..Co se dělo po cestě zpět – to bohužel nemůžu sdělit, neboť hned za Berounem jsem usnul. Jako vždycky.                                           Heinrich